Rozhovor s Ridinou a Evou o tělech, tělesnosti, jejich společensko-ekologických kontextech a o tom, jak tato témata reflektují ve svých uměleckých projektech, se měl odehrát za chůze, v pohybu, na živo a v tělesné blízkosti. Setkaly jsme se ale v online prostředí platformy zoom – léto uvolněným procházkám nepřálo, Eva i Ridina pracovaly a osobní setkání se nám nepodařilo. Přesto se do rozhovoru tělesnost různě propisovala, jedna z nás snídala s výhledem na islandské fjordy, další se potila v jihočeském podkroví, které není přizpůsobeno nové klimatické realitě, a další seděla na zemi v dětském pokoji vedle zásuvky, z níž se napájel mobilní telefon, který nám umožňoval spojení.