MichaelaPixová
Institute of Development Research na univerzitě BOKU ve Vídni
Institut sociologických studií FSV UK
Michaela Pixová je kritická sociální geografka věnující se vědeckému výzkumu, aktivismu, výuce a publicistice. Mezi okruhy jejích zájmů patří především sociální hnutí a občanský aktivismus, různé oblasti socio-ekologické transformace, zejména udržitelné a sociálně spravedlivé proměny současného města a potravinového systému, klimatická a environmentální politika a feministická témata. Její publikace se zabývají právem na město, alternativními prostory, squattingem a aktivismem v Česku. Vydala též monografii s názvem Contested Czech Cities: From Urban Grassroots to Pro-democratic Populism (Palgrave Macmillan, 2020). Aktuálně působí jako postdoktorská vědecká pracovnice na univerzitě BOKU ve Vídni (Institute of Development Research), kde je součástí projektu FoodAlternatives.at, a dále jako vědecká pracovnice na FSV UK (Institut sociologických studií), kde se věnuje mezinárodnímu projektu SustainAction. Vyučuje také na University of New York in Prague, či na UMPRUM.
Aktivismus za klima je tu pro lidi a demokracii, nikoliv proti nim
Esej
6.
Globální
katastrofická rizika
2023
Lidé si neradi připouští, že by například fatální dopady změny klimatu skutečně mohly nastat, a tak raději předstírají, že se nic neděje. O to složitější je pak situace klimatického a environmentálního hnutí, jehož vývoji a proměnám se ve své eseji věnuje Michaela Pixová. Soustředí se přitom na témata a základní rozpory českého klimatického a environmentálního hnutí. Neopomíjí ani česká specifika, především nevědomost o změně klimatu, která je dědictvím klimaskeptika Václava Klause a důsledkem zastaralých školních osnov nebo ideologické zaslepenosti způsobené naší zkušeností se státním socialismem.
Lidé si neradi připouští, že by například fatální dopady změny klimatu skutečně mohly nastat, a tak raději předstírají, že se nic neděje. O to složitější je pak situace klimatického a environmentálního hnutí, jehož vývoji a proměnám se ve své eseji věnuje Michaela Pixová. Soustředí se přitom na témata a základní rozpory českého klimatického a environmentálního hnutí. Neopomíjí ani česká specifika, především nevědomost o změně klimatu, která je dědictvím klimaskeptika Václava Klause a důsledkem zastaralých školních osnov nebo ideologické zaslepenosti způsobené naší zkušeností se státním socialismem.