Kdyby nás nepředběhla americká technologická firma Apple, hodilo by se mít jako logo nakousnuté jablko. Rajské jablko ze stromu poznání dobra i zla, které zbavuje nevědomosti. Daň za něj je v bibli vysoká, lidé jsou za kousnutí Adama a Evy odsouzení k životu v útrapách. Na druhou stranu poznání tyto útrapy může alespoň částečně mírnit. Bylo by to také jablko inspirující Isaaca Newtona k úvahám o mechanických silách, které vyústily v geniální formulaci základů moderní fyziky. Newton sám pak může sloužit jako připomínka, že ani vzdělanost neochrání člověka před bludy, jako když hledal svědectví o manipulaci s biblickým textem, aby se hodil pro modloslužebnou nauku trinitářů, nebo když chtěl své objevy najít ukryté v bibli.
Newton prohlásil, že jeho poznání stojí na ramenech obrů. Jen skrze veškeré poznání, které předcházelo jeho objevům, jen z ramenou těchto obrů, mohl dohlédnout dál než jiní. Spolu s Davidem Christianem, předním představitelem disciplíny Velké historie, tyto obry můžeme popsat jako systém kolektivního učení, triumf lidstva, protože zajistil našemu druhu možnost uchovávat informace a navyšovat kolektivní paměť. To však vede nejen k nárůstu komplexity, ale i křehkosti, protože mocná síla kolektivního učení nás dovedla také k možnosti zničit celou biosféru.
Cílem revue Academix je zpřístupnit akademické poznání od společenských po přírodovědní i technické obory. Také proto je hlavním žánrem esej. Věříme totiž, že se jedná o formát, který přímo vybízí k tomu tvořit texty s delší trvanlivostí, o žánr mezi akademismem a žurnalismem. Žijeme v době názorových střetů i bublin. Jednou z cest, jak z toho ven, je dialog a snaha pochopit odlišné pozice. Dalším cílem revue Academix je proto vytvořit čtenářsky, autorsky i tematicky mezigenerační revue, která v rámci svých možností zprostředkuje střípky rozmanitých pohledů na současnost. Pluralismus časopisu není alibismem, ale naopak prostorem dát svůj názor všanc kritickým reakcím. Časopis nereprezentuje expertní nositele pravdy, chceme posilovat otevřenost. Tato snaha o mnohost názorů koresponduje se zákonitostmi, jimiž se řídí tzv. komplexní systémy, jejichž složky se uspořádávají působením protichůdných vlivů. A vedle mixu akademických pohledů v časopise najdete i jiné formy vyjádření, ať už se jedná o poezii, krátkou beletrii nebo práci grafiků a ilustrátorů, tak aby ještě více rozvíjely imaginaci nad jednotlivými tématy.
Hlavními partnery časopisu jsou akademické instituce Technická univerzita v Liberci a Vysoká škola chemická a technologická v Praze a doufáme, že se postupně bude seznam obdobných partnerských institucí rozšiřovat. Duch univerzitního světa se totiž mísí se záměrem časopisu. Petr Hruška ho v knize V závalu v souvislosti s protiuprchlickým výrokem Jany Volfové, tehdejší místopředsedkyně Bloku proti islámu, která požadovala zavřít hranice, aby naše „země univerzit a katedrál“ nebyla nahrazena „zemí mešit a práva šaría“, popsal takto: „Univerzity jsou symboly a místy poznávání nového, jiného, něčeho, co si člověk ještě před chvílí nedokázal ani představit, a často i něčeho, z čeho šel jen iracionální strach. Měly by být místy disputací, rozmluv, které se neobejdou bez nepředpojaté úcty jednoho člověka k druhému.“ A jak dodává, jejich smysl je nemyslitelný bez důvěry a otevřenosti, takže si Volfová paradoxně vybrala místa, která by nás měla vést k tomu, abychom uprchlíky přijali, jak se to dnes naštěstí děje v případě válečných uprchlíků z Ukrajiny. Na druhou stranu je možné setkat se s přebíráním výroků typu, že Ukrajinci si divadlo v Mariupolu, kde se ukrývalo přes tisíc žen a dětí, vybombardovali sami.
Jaký bude rok s Academix? Nejprve otevřeme skříň s pár kostlivci, ať už v podobě hlasatelů konspiračních teorií v prvním čísle, nebo zániku Západu ve druhém. Vstoupíme na válečná pole, ale vedle geopolitických válek navštívíme i zákopy válek kulturních.
Evoluce je otevřený proces, její nespoutanost jako by odrážela celou kreativitu přírody i kreativitu člověka, který stvořil umělou inteligenci. K těmto tématům se dostaneme ve dvou speciálních číslech. Třetí číslo o kreativitě přírody vezmou do rukou studenti a pedagogové Ateliéru písma a typografie UMPRUM. Čtvrté číslo bude prolnuto kreativitou strojového učení a neuronových sítí.
Podle lingvisty Noama Chomského existují vrozené struktury, které umožňují znalost jazyka a poznání světa a ty jsou také základem lidské schopnosti tvořit, vynalézat, interpretovat. Lidský druh disponuje kapacitou pro tvorbu nekonečného pole strukturovaných výrazů. Proto podle politického aktivisty Chomského potřebujeme hájit svobodu slova před institucemi, které ji potlačují, abychom využili tento potenciál k tvorbě lepšího světa. Za jakých podmínek ale může svoboda slova potlačit jiné svobody, a kterým ze svobod bychom měli dát přednost? Podle americké právní praxe ovšem nezáleží tolik na obsahu, ale primárně na dopadu slov. Debatou nad tímto tématem završíme rok s Academix.
Byli bychom rádi, aby kritické komentáře v našem tištěném periodiku podněcovaly diskuse, aby bylo platformou pro setkávání i střetávání rozmanitých názorových proudů, pro otevřenou diskusi, která jde napříč názorovými bublinami české veřejnosti. Oproti symetrickému jablku na pultech supermarketů bude to naše nejen nakousnuté, ale občas i kyselé.