Nad zpustošenou krajinou se vznáší černý dým z hořících příbytků, lodí a lidských ostatků. Hordy kostlivců rabují, drancují a zabíjejí všechny bez rozdílu původu. Topí lidi v jezeru s temnou hladinou, na které plují první nafouklí nebožtíci, chytají je do sítí, sekají jim hlavy kosou a ze země vytahují rakve s mrtvými. Tak ve zkratce vypadá hrůzný děj na obrazu z 16. století Triumf smrti Pietera Bruegela staršího. Vlámský malíř vycházel ze starších středověkých tradic severských dřevořezů Tance smrti a italského pojetí Triumfu smrti, ovlivněných nejen krvelačnými válkami, ale třeba i zkušeností s morem. Tuto truchlivou krajinu rovněž popisuje ve svém nejslavnějším díle Podzim středověku nizozemský historik Johan Huizinga. Podle něj neustálé připomínání smrti a zániku s ústředním rysem pomíjivosti moci, požitku a krásy sloužilo k morálnímu ponaučení církve, ale zároveň odráželo dobový pesimismus, kulturní vyčerpání a nostalgii.
Tato pochmurná idea však není typická pouze pro středověkou Evropu, ale najdeme ji v různých podobách napříč evropskou historií. Je to tradice očekávání konce Západu, spílání nad jeho zánikem, ale i burcování k pokusu o jeho záchranu, k finálnímu boji se zlem před posledním soudem.
Lídři Polska a Maďarska Jarosław Kaczyński a Viktor Orbán v čele zástupů svýchpříznivců, kteří se už necítí být poraženi globalizací, táhnou zemí s transparenty ohlašujícími kontrarevoluci v Evropě. V duchu demokracie, ale bez liberalismu, zato s nacionalismem. Spřádají přitom plány na ovládnutí zbytku nezávislých médií, vyhlašují zákazy potratů a manželství homosexuálů, staví ploty a vyhánějí za ně uprchlíky ze třetího světa, ale ostnaté dráty jsou namířeny také proti vměšování se vlivu z institucí EU. V dálce za nimi vidíme jiné davy napadající budovy, které symbolizují instituce liberální demokracie. Tak by mohl vypadat dnešní Bruegelův obraz, inspirovaný západním nacionalistickým populismem. Je to zároveň obraz obsažený v tomto čísle v diskusním textu o obratu k neliberalismu ve střední a východní Evropě, jehož autorem je Jacques Rupnik.
Známý francouzský politolog a historik v něm prezentuje pět hypotéz, proč dochází k odmítnutí liberalismu. Mezi nimi najdeme také rozčilený hlas konzervativních myslitelů a jejich odsuzující tvrzení, že liberalismus se stal závažnou hrozbou pro západní civilizaci, protože liberálové jsou posedlí pohlavím (genderem), sexuální orientací a rasou, což však vede primárně jen k rozkladu rodiny, národa a církve.
Obraz podzimu západního věku by mohl být spojen také s řadou dalších motivů, ať už se zkušenostmi s migrační krizí, covidovou pandemií, nebo válkou na Ukrajině. Tento poslední motiv svou krutostí překonává Bruegelovu imaginaci. Nicméně i válečný stav na Ukrajině zcela nezlikvidoval naději na mírový světový řád. A to je také druhý rozměr našeho čísla, nejen úpadek, degradace, ale i naděje a pokrok. Také proto ten otazník na konci jeho názvu.