Souboj o dominanci v oblasti umělé inteligence

Připraví nás umělá inteligence o práci? Kdy se budou po silnicích pohybovat pouze autonomní (samořiditelná) vozidla? Způsobí umělá inteligence zotročení nebo dokonce vyhlazení lidstva? Budou lidé s roboty navazovat vztahy? Tyto a další otázky často vyvstávají v diskusi v souvislosti s umělou inteligencí. Přestože se s ní běžní uživatelé internetu setkávají na denní bázi, málokdo má podrobnější představu o jejím fungování a komplexnosti.
Kai-Fu Lee, původem z Tchaj-wanu, je jedním z nejznámějších světových expertů na umělou inteligenci, zejména pokud jde o strojové rozpoznávání přirozené řeči. Ve své knize Supervelmoci umělé inteligence: Čína, Silicon Valley a svět v éře AI podrobně reflektuje nejen výše zmíněné otázky, ale také předestírá budoucí technologický vývoj, který se převážně odehraje v Číně a USA. Díky bohatým zkušenostem z Applu, Microsoftu a Googlu a následnému působení v prostředí čínských start-upů představuje řadu faktorů, které ovlivní soupeření Číny a USA v této technologické oblasti. Kdo tedy v tomto souboji vyhraje?

Umělá inteligence má mnoho podob, a proto není odpověď na tuto otázku jednoduchá a jednoznačná. S některými se již setkáváme a jiné na svůj vědecký průlom nebo aplikaci teprve čekají. Například sociální sítě nám (nejen) na základě našich „lajků“ a sdílení doporučují další obsah a připravují záplavu reklam na míru. Toto přizpůsobení (a udržení naší pozornosti) je možné díky sbírání dat o reakcích na jednotlivé příspěvky. Čím více informací o nás tedy umělá inteligence má, tím lépe je schopna tento obsah přizpůsobit. Množství dat je tedy pro vývoj algoritmů klíčové, a právě v jejich sbírání mají čínští technologičtí giganti mnohem otevřenější dveře než ti v USA. Mají k dispozici nejen větší množství uživatelů, kteří jsou zároveň ochotnější sdílet svá soukromá data výměnou za přizpůsobenější služby, ale také často poskytují komplexnější aplikace, které generují podrobnější data.

Kai-Fu Lee podrobně popisuje fungování „superaplikace“ WeChat, která pokrývá většinu aspektů každodenního života v Číně. Umožňuje posílat textové i hlasové zprávy, platit za nákupy, objednat se u lékaře, koupit letenky, použít sdílená kola nebo vyplnit daňový formulář. Jedna aplikace tedy ví, jaké máte rádi jídlo, kam nejčastěji cestujete, jaké léky používáte a kolik máte peněz na účtu.

Kromě umělé inteligence na internetu se postupně setkáváme také s umělou inteligencí, které dává Kai-Fu Lee nálepku „obchodní“ a která bude (pomáhat) počítat hypotéky a sestavovat pojištění, diagnostikovat nemoci nebo radit soudcům při vynášení rozsudků prostřednictvím porovnání předchozích podobných případů. Tyto algoritmy využívají rozsáhlé databáze a jejich silnou stránkou je identifikace korelací mezi proměnnými, které by lidskému mozku zůstaly skryty. Dobře strukturovaná data vyplývající z využívání různých softwarů a standardizace uchovávání informací jsou v této oblasti velkou výhodou pro americké společnosti, jelikož ty čínské používají podobné nástroje méně často. V této oblasti tedy autor očekává, že budou vývoj i implementaci umělé inteligence více posouvat právě USA.

Autor dále představuje „percepční“ umělou inteligenci, teda takovou, která „vidí“ a „slyší“. V Číně například existují pilotní projekty, které umožňují platit pomocí scanu obličeje namísto kreditní karty nebo mnohem více používaných QR kódů. Různé kamery a snímače se také běžně vyskytují na ulicích, přičemž jsou získaná data používána k řízení provozu a pro policejní nebo záchranné služby. Postupně lze tedy očekávat nárůst implementace těchto schopností umělé inteligence, například i v domácích spotřebičích (lednicích, myčkách nebo vysavačích), které bude možné ovládat pomocí hlasu nebo přes mobilní telefon.

Autonomní umělé inteligence se sice podle autora dočkáme jako poslední, ale bude mít pravděpodobně nejhlubší dopady na společnost. Například se bude jednat právě o samořiditelná auta, autonomní drony a inteligentní roboty. Tyto stroje by tedy měly být schopné nejen vykonávat určité operace, ale také reagovat na nenadálé situace a nepravidelnosti, právě díky senzorům a schopnosti pracovat s rozsáhlými daty, pomocí kterých problém vyřeší.
Čínským vědcům zároveň nahrává otevřená povaha a rychlost sdílení výsledků v oblasti umělé inteligence a informatiky obecně. Vždyť již na prvních přednáškách, ještě předtím, než se dostanou k samotnému psaní kódů, se studenti dozvědí, že hlavní zásadou je čitelnost jejich kódu tak, aby byl jednoduše pochopitelný, a tedy použitelný pro ostatní programátory. Díky přístupu k nejnovějším výzkumům, kódům, datům, on-line přednáškám a diskusním skupinám, mohou čínské start-upy implementovat algoritmy z otevřených zdrojů přímo do svých produktů. Autor také tvrdí, že pro další pokrok v umělé inteligenci je důležitější množství schopných inženýrů než skupinka špičkových vědců. V tomto období, kdy se umělá inteligence dostává do každodenních životů, jde totiž především o implementaci znalostí, spíše než o posouvání hranic vědního oboru.

Charakter čínského trhu navíc pohání další implementaci umělé inteligence. Kai-Fu Lee přirovnává boj mezi dravými čínskými společnostmi k boji gladiátorů v koloseu. Popisuje neustálou potřebu vylepšovat a přizpůsobovat nabízené produkty, jelikož nepřetržitě dochází k jejich kopírování konkurencí. Oproti americkému Silicon Valley, kde se společnosti snaží o vývoj originálních produktů, je v tomto čínský trh velmi odlišný. V začátcích čínského internetu společnosti často sahaly ke kopírování amerických webů a aplikací, což díky absenci jiných alternativ mohlo stačit. Časem však musely společnosti tyto produkty přizpůsobit specifikům čínských uživatelů. Nedostatek přizpůsobení zmiňuje Kai-Fu Lee jako hlavní důvod, který znemožnil americkým společnostem proniknout hlouběji na čínský internetový trh, případně způsobil jejich neúspěch.

Čínským společnostem hraje do karet také rozsáhlá vládní podpora. V oficiálních strategických dokumentech čínské vlády figuruje umělá inteligence mezi jednoznačnými prioritami pro další technologický rozvoj země, přičemž do roku 2030 Čína cílí stát se lídrem ve výzkumu i aplikaci umělé inteligence. V návaznosti na jasně vytyčené cíle tedy lokální vlády začaly vytvářet prostředí pro růst start-upů, ať už ve formě snížení administrativní zátěže nebo daňových úlev. Některá města se také připravují na příchod umělé inteligence, přičemž designují silnice, aby byly připravené pro autonomní vozidla, instalují systémy pro rozpoznávání obličejů a využívají data k optimalizaci dopravy. Autor upozorňuje, že se v tomto přístupu nevyhnutelně objeví díry – vznikne infrastruktura a podmínky, které možná nebudou nikdy využity – ale v globálním měřítku považuje tento přístup za extrémně efektivní. 

Ve zkratce tedy podle této knihy stojí implementace umělé inteligence do širší ekonomiky na čtyřech pilířích: množství dat, houževnatosti podnikatelů, schopnostech vědců a příznivém politickém prostředí.
Je zajímavé, že Kai-Fu Lee podrobněji nereflektuje zájem čínské vlády na získávání podrobných dat o obyvatelích, což je jinak často skloňováno v západních médiích, například v souvislosti s tzv. sociálním kreditem. Fungování tohoto systému je často mystifikováno a lze lehce nabýt dojmu, že se jedná o propracovaný systém, který sbírá informace o obyvatelích, včetně údajů o jejich financích, dodržování zákonů a jejich celkovém chování. V současnosti je tento systém vysoce fragmentovaný a mezi jednotlivými městy a provinciemi panují velké rozdíly, přičemž v některých případech zastřešuje spíše snahy o digitalizaci. Koncept „sociální kredit“ postrádá jednotnou zákonnou definici a v současnosti cílí převážně na společnosti spíše než na jednotlivce. V každém případě lze v budoucnosti očekávat větší standardizaci práva, sběru i uchovávání dat. A právě data sesbíraná nejen v rámci tohoto systému, ale také ta získaná prostřednictvím různých aplikací, se mohou při dalším vývoji tohoto systému hodit. Pověst kreditového systému tedy pravděpodobně předběhla svou budoucnost, nicméně technologický vývoj jednoznačně zvyšuje šance na realizaci vizí čínské komunistické strany.

Kai-Fu Lee sbírání dat stručně shrnuje jako ochotu uživatelů obětovat část soukromí pro lepší fungování poskytovaných produktů a v důsledku tedy jednodušší a pohodlnější uživatelský zážitek. Zároveň zdůrazňuje, že čínský politický systém, ačkoliv oprávněně kritizovaný ze strany společenských věd, nezasahuje do výzkumu v oblasti umělé inteligence a čínští vědci tedy mají podobné podmínky jako jejich američtí kolegové.

Nejen v oblasti výzkumu umělé inteligence, ale v souvislosti s prováděním výzkumu v Číně obecně lze říci, že etické a morální zásady jsou poměrně odlišné od Západu. V některých případech se tedy může v Číně uskutečnit výzkum, který by byl u nás považován za neetický, což se promítá i do oblasti implementace umělé inteligence.

Nejen v oblasti výzkumu umělé inteligence, ale v souvislosti s prováděním výzkumu v Číně obecně lze říci, že etické a morální zásady jsou poměrně odlišné od Západu. V některých případech se tedy může v Číně uskutečnit výzkum, který by byl u nás považován za neetický, což se promítá i do oblasti implementace umělé inteligence. Kai-Fu Lee vysvětluje čínský pohled tak, že v případě řízení země s 1,4 miliardy obyvatel (z nichž zhruba 260 000 ročně zemře v důsledku dopravních nehod) nelze čekat na bezchybná samořídící auta. Místo toho je pravděpodobné, že bude Čína usilovat o využití určitého množství vozidel, která sice mohou způsobit na cestách obtíže a nehody, ale v konečném důsledku rapidně zrychlí sběr potřebných dat a optimalizaci algoritmů. Přestože se nám podobný přístup může zdát cizí, jedná se o faktor, který může významně promluvit do závodu ve vývoji umělé inteligence.

Přestože je souboji o vedoucí pozici v oblasti umělé inteligence věnována podstatná část knihy, Kai-Fu Lee nepovažuje tuto rivalitu za největší hrozbu v oblasti umělé inteligence. Místo toho upozorňuje na bezprecedentní koncentraci bohatství v rukou několika čínských a amerických gigantických společností a související rozevírání nůžek nejen v USA a Číně, ale i mezi zbytkem světa. Rozšiřující se nerovnosti bude zároveň doprovázet obrovská nezaměstnanost. Přestože již v historii proběhlo několik revolucí, které transformovaly ekonomiku, nikdy se změny neuskutečnily tak náhle a napříč všemi odvětvími. Tyto změny také nevyhnutelně přinesou psychické dopady, jelikož vkládáme spoustu úsilí a času do práce, kterou považujeme za důležitou součást našich životů. Představuje nejen přísun financí, ale zároveň náš přínos pro společnost. Se ztrátou zaměstnání se může v důsledku projevit i krize identity.

Kai-Fu Lee našel, možná trochu překvapivě, návrhy na řešení těchto negativních dopadů díky svým zdravotním problémům. Přestože umělá inteligence lidský mozek jednoznačně překonává v oblastech, kde existuje velké množství dat, zůstává neschopná imitovat například jemný pohyb lidských prstů nebo nezvládá orientaci v mezioborových a kreativních oborech. V závěrečné kapitole se tedy autor zamýšlí, jak z této potenciální krize vyváznout. Jak lze očekávat, upozorňuje na nutnost celoživotního vzdělávání a pravděpodobnost měnit kariéru a obor několikrát za život. Dalším pilířem je poskytování finančních prostředků, ať už přímo ze strany státu nebo soukromého sektoru, těm, kdo o práci v důsledku implementace umělé inteligence přijdou. Nejsilněji však Kai-Fu Lee apeluje na transformaci hodnot ve společnosti a její celkovou humanizaci. Všímá si řady činností, bez kterých společnost fungovat nemůže a zároveň nejsou adekvátně (pokud již vůbec) zaplacené, jelikož nutně negenerují finanční zisk. Upozorňuje na rodiče pečující o děti, příbuzné starající se o své nemocné blízké, dobrovolníky, kteří vzdělávají v různých tématech nebo pořádají akce. Dále předvídá transformaci některých profesí v „prostředníky“ mezi zákazníky a umělou inteligencí. Například učitelé budou moci učit ve spolupráci s umělou inteligencí, což jim umožní lépe se věnovat individuálním potřebám žáků, lékaři sice nebudou nemoci diagnostikovat, ale mohou pacientovi diagnózu a následnou léčbu vysvětlit.

Rozhodně nečekejte text plný technologických nebo ekonomických pojmů nebo zdlouhavý rozbor politických vztahů, naopak Kai-Fu Lee do velké míry čerpá ze svých osobních znalostí a zkušeností, ať už z technologické nebo byznysové oblasti. Kniha nabízí mnohem širší nahlédnutí pod pokličku umělé inteligence, než napovídá její název. Kromě soupeření velmocí v oblasti umělé inteligence přístupně vysvětluje mnoho vrstev této vědní oblasti a na spoustě příkladů seznamuje čtenáře s tím, co tato technologie dokáže. Zároveň upozorňuje na negativa spojená s dalším technologickým vývojem a navrhuje prevenci možných celospolečenských problémů. Knihu považuji za vhodnou pro širokou veřejnost, myšlenky jsou jasně pochopitelné i bez znalostí čínského prostředí nebo fungování umělé inteligence.