Psát do časopiseckého úvodníku, že předkládané číslo nedokáže obsáhnout zvolenou tematiku, je podobně smysluplné jako uvést nekonečnou promluvu u sněmovního pultíku oblíbenou větou „Já budu stručný…“. Přesto se jistému alibismu neubráním: otázek spojených se současnými konflikty, moderními technologiemi, tzv. hybridní válkou či soupeřením a spoluprací v mezinárodních vztazích je tolik, že by vydaly na vlastní hutné periodikum.
Při přípravě čísla věnovaného současným konfliktům tak vystoupilo do popředí několik tematických okruhů. Jedná se například o technologie, které se promítají do vedení konfliktů mezi státy, ať už nenásilných, zamrzlých, studených, nebo otevřeně válečných. Nejen do tohoto rozměru problematiky nás uvádí Vojtěch Bahenský v úvodním rozhovoru. Lze opravdu mluvit o revolučních změnách? Jak je poznáme, pokud je naše zkušenost s otevřenými konflikty – naštěstí – omezená? Tato tematická linka se opět hlásí dále v čísle, v textech Jana Mazala a Ivana Koniara věnovaným robotizaci válčení.
Vlasta Kordová pro číslo napsala rozsáhlou esej věnovanou nacistickému represivnímu aparátu, v níž představuje tezi, že pro anihilační politiku třetí říše byly stěžejní pojmy prevence a bezpečnosti; dokonce v případě tak extrémní podoby státní agrese bylo možné odvolávat se na obranu a zachování pořádku.
Diskusní sekci tentokrát uvádí filozof Martin Škabraha svou úvahou o kolektivní paměti, moralizaci politiky a dehumanizaci, které se propisují do současných konfliktů, a perspektivě mírového uspořádání. Na text navazuje několik komentářů s tím, že každý z nich diskusní esej rozvíjí nebo kritizuje z vlastní perspektivy. Souvisejícímu konceptu spravedlivé války a jeho současné revizi se pak dále v čísle věnuje filozof David Černý.
Z bohatého obsahu bych ještě rád zmínil recenzní esej Zory Hesové. Autorka se vrací k pojmu hybridní války, kterému se v čísle věnuje již Vojtěch Bahenský. Zazní kritika tohoto pojmu jakožto analytického nástroje, který se natolik rozšířil a napojil na „hodnotové“ – mnohdy ale spíše mocenské – obsahy, že se přinejmenším v našem prostředí stal velmi problematickým.
V čísle najdete také fotografie válečných památníků od Jáchyma Klimenta a přetisk souboru Monumenty SNP od Davida Cysaře. Do sekce věnované literární tvorbě tentokrát laskavě přispěla Iryna Zahladko výběrem ze své nedávno vydané sbírky Jak se líčit v nemoci? a Jan Škrob básní historie.
V této souvislosti si dovolím osobnější a – v rozporu s výborně formulovanou kritikou moralizace od Jakuba Eberleho – moralizující poznámku. Cílem Academixu je mimo jiné poskytovat prostor pro reflexi současného poznání, a v některých případech také politiky. Podobné reflexe mají vést k upřesnění obojího, případně překonávání jejich vnitřních rozporů. Domníváme se, že podobná kritika nevede a nesmí vést k relativizaci mnohem horšího jednání jiných aktérů v mezinárodním systému – v současnosti především Ruska –, a že texty, které nám autorky a autoři laskavě poskytli, nemíří k tomu, abychom si pod sebou „podřezávali větev“. Naopak apelují na to, abychom tak nečinili v důsledku omezenosti a zahledění do sebe.