V článku Anny Nové se dozvíte o cestě Zuzany Smrkovské k digitálnímu pletení na pletacím stroji Brother, případně podobným, kterým lze zadávat vzory pomocí programu vycházejícího z berlínského projektu All Yarns Are Beautiful.
V tištěné verzi je článek doplněný několika fotografiemi strojů, jejich komponentů a návrhů Zuzany Smrkovské.
Nejen obrázky na látkách
Během bakalářského studia se Zuzana podílela na stáži Technické univerzitě v Liberci a Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Úlohou studujících z UMPRUM bylo tvořit grafické návrhy, které následně místní inženýrka zadávala do pletacích strojů. Očekávalo se od nich vytvoření pouhých „obrázků na látky“, což Zuzanu dráždilo. Uvědomila si, že dobrý design je pro ni neodmyslitelně spjatý s řešením technických otázek, ne pouze s vizuální podobou dané věci. K tomuto momentu se vrací jako ke chvíli, kdy zjistila, že její směřování v oboru bude s technikou neodmyslitelně spjato.
V prvním ročníku bakalářského studia na UMPRUM byla Zuzana v roce 2012. V tomto roce přišla i vlna znovuobjevování domácích pletacích strojů. Zuzana tento trend sledovala na webech jako HackDay a dalších specializovaných stránkách pro DIY hackery. Pletací stroje byly vnímány jako domácí tiskárny na textil, na kterých si člověk může vytisknout svetr nebo tričko. Tehdy se Zuzana nadchla pro pletací stroj, který ji naprosto fascinoval.
Brother ze stodoly
V roce 2016 oslovil Zuzanu přes známé tehdejší pár, programátor a umělec Michal Cáb a umělkyně Bronislava Orlická. Michal sehnal „domácí tiskárnu“ od seniorky, která ji po delší dobu skladovala ve stodole se slepicemi. Povedlo se mu stroj dokonale vyčistit a zprovoznit jeho programátorskou část, ale nevěděli, jak na něm plést. V té době Zuzana pracovala v pražské pletárně Kama.
Stroji se trojice kamarádů začala věnovat společně. Celý rok ovšem trvalo, než se jim povedlo první dílo. Náročnost pletení na domácím pletacím stroji spočívá ve velkém množství součástek. Člověk, který ke stroji přistoupí bez znalosti technologie, vidí něco hrozně komplexního a není schopný rozlišit, která část má kterou funkci a kde může vzniknout problém. Rok trvalo, než se naučili vidět problémy, které můžou nastat, a vyřešit ty, které se jim při pletení přihodili.
Kamarádi spolu stále pletou. Bronislava vytváří pletené obrazy. Spolu se Zuzanou se věnovaly experimentům s přízemi. Z jedné malé Zuzaniny zkoušky rozjela Bronislava celou novou techniku, se kterou teď pracuje. Michal se soustředí na texty. Minulý podzim trojice prezentovala své práce ve vršovické galerii XAOXAX, další chystají na příští rok.
Od roku 2016 pozorujeme velký boom komunity kolem pletacích strojů. Dnes je možné najít velké množství návodů Jak začít plést či Jak stroj vyčistit, a to v době, kdy se Zuzana se strojem seznamovala, k dispozici nebylo. Většinu věcí našla tedy Zuzana s přáteli v manuálech, které spolu se stroji v 80. letech vznikly. Nyní se Zuzana sama věnuje psaní manuálů, které dává k dispozici celé komunitě.
Na výsledky své práce neměla trojice zpočátku velké požadavky, spíše se věnovali experimentům. Bronislava promítla do zadání stroje svojí lásku ke Star Treku, první kus, který se povedl, byl velký obraz Sedmé z devíti. Pak Zuzana s Bronislavou udělali velký svetr, kde byla obří Sedmá z devíti. První Zuzanin úspěch byl pletený nástěnný obraz Kódu. Zuzana především zkoušela různé materiály a zkoumala, jak spolu fungují. Jejím tehdejším cílem bylo vyvinout pletené boty.
Průmyslový plochý pletací stroj. Na stroji je možné plést jak ploché pletené panely, tak tvarované a 3D pleteniny. Foto: archiv Zuzany Smrkovské.
Práce v Nizozemsku
V průběhu magisterského studia se již věnovala pletení na domácích strojích. Na první pracovní stáž odjela do nizozemské firmy Knitwear Lab, což je vlastně vývojářská kancelář, která pracuje s pleteninami a pletacími stroji. Tam Zuzana viděla proces navrhování pletenin na průmyslových strojích a jak stroj funguje. Příjemná a otevřená atmosféra Zuzanu nabila energií a posílila ji v tom, že techniku může zvládnout a nemusí pracovat jen s jednoduchými domácími stroji, ale i s těmi průmyslovými. Od té doby jsou toto dvě linky, ve kterých se Zuzana pohybuje paralelně: pletací stroje domácí a průmyslové – s tím, že přemýšlí, zda se dají nějak propojit. Po studiu odjela do Nizozemska na další odbornou stáž do instituce Textilmuseum, kde se naučila průmyslové stroje programovat a obsluhovat. Na stáži naprogramovala tvarovanou pleteninu pro textilní lampu, která vznikla ve spolupráci s light designérkou Michaelou Doležalovou a její značkou Jasna. Protože stáž nebyla placená, pracovala současně pro studio Suzanne Oude Hengel, která se zabývá vývojem pletené obuvi. Po návratu do Čech začala pracovat pro UMPRUM, kde v dílně obsluhuje a programuje pletací stroje.
Domácí stroj je značně zjednodušená verze toho průmyslového. Zuzana ho vnímá jako dobrý prostředek pro výuku, na autorské objekty, také na prototypy. Průmyslová výroba se na něm ale simulovat nedá.
All Yarns Are Beautiful
Jednou z hlavních firem zabývajících se výrobou domácích pletacích strojů je japonská firma Brother, jejímž hlavním odbytištěm mimo Japonska byly Spojené státy a západní Evropa. Nejvíce šly stroje na odbyt v 80. letech, výroba skončila v polovině 90. let. Ve chvíli, kdy začaly USA obchodovat s Čínou (obchodní smlouvy byly uzavřeny v 80. letech), rázem bylo mnohem levnější koupit si celý svetr, než si ho vyrábět sám doma. Firma Brother pořád existuje, nyní vyrábí tiskárny a šicí stroje.
Pletací stroje umožňují vytvoření žakárových tkanin, tedy takových, které mají nepravidelné vzory, mohou totiž zvedat při pletení jednotlivé nitě. Lze vytvořit látku na šířku stroje s jakýmkoli vzorem. S určitými omezeními jde vzory i kombinovat.
Co může za návrat pletacích strojů a za jejich oblíbenost u programátorů, umělců i domácích pletařů? Zásadním milníkem je berlínský projekt All Yarns Are Beautiful (AYAB) z roku 2012; práce programátorů Christiana Obersteinera, Andrease Müllera, Sebastiana Olivy, obhájená jako diplomová práce na mnichovské technické univerzitě. Programátoři vycházeli z myšlenky dokumentu Knitting machine hacking, který napsal americký programátor Steve Conklin. Conklin objevil pletací stroj v roce 2009 během festivalu Hackathon v New Yorku a začal pracovat na propojení stroje s počítačem. Vytvořil pak emulátor, tedy základní program, ke kterému se dají připojovat další hacky. Emulátor je program, který spojuje elektroniku s něčím, k čemu nebyla původně určená.
Andreas s Christianem k emulátoru postavili mikročip (AYAB shield), který se dá připojit k Arduino desce (platformě). AYAB shield převádí informace z pletacího stroje, vede do Arduino desky, ta to spojuje s počítačem (dnešním běžným laptopem). Na emulátor Steva Conklina mohou navazovat další programátoři a dál ho rozvíjet. AYAB není jediný podobný projekt, ale žádný z projektů kromě AYAB nevytvořil kolem sebe komunitu.
Tato nehierarchická komunita je pro posouvání přístrojů zásadní. Zuzana začala plést v době, kdy byla vydaná první deska, ale ještě tam nebyly vychytané problémy, stroj často špatně zvedal jehly. Od té doby se lidé z komunity několikrát sešli na diskusní stránce a posunuli přístroj dál. Minulý rok se zvedla iniciativa, jejíž součástí bylo vytvoření skupiny na Discordu, od té doby se tam diskutuje, cílem je vytvoření nové desky, která by měla být univerzální pro všechny typy pletacích strojů. Sami uživatelé přicházejí s podněty k vylepšení, tipy, kde na projekt shánět peníze, jak jej vést dál. Celosvětová komunita čítá zhruba dvě stě lidí, mezi nejaktivnějšími je jich zhruba dvacet.
Osobně je Zuzana v kontaktu s berlínskou pletařkou Viktorii Pavlik, která stála u zrodu projektu AYAB a pomáhala programátorům Andreasovi a Christianovi s pletařskou částí. Dále je ve spojení s americkou pletařkou Allesandrinou z Bostonu, učitelkou pletení v důchodu, která v 80. letech začínala jako dealerka pletacích strojů firmy Brother. Nyní se zaměřuje na psaní manuálů. AYAB Allesandrinu rozčiluje jako programátorský projekt, který porušil pletařské zákonitosti – nepletou zprava doleva, ale obráceně. Allesandrina se stroji celý život experimentovala, má nesmírně rozsáhlý archiv vzorků, dělala šály a další doplňky, ale jádro jejího zájmu bylo zkoušení různých technik. Své výsledky dává k dispozici na internetu v režimu open-source, aby pletaři nacházeli inspiraci. Pro Zuzanu byly tyto manuály nesmírně důležité a oslovila Alessandrinu, aby byla oponentkou její diplomové práce.
Textil jako prostředí
Nyní Zuzana pracuje jako umělecká pracovnice technologického centra UMPRUM, zároveň dělá doktorát. Snaží se studenty naučit práci se strojem, seznámit je s komunitním prostředí a naučit je používat open-source informace.
Na UMPRUM mají studenti kromě AYAB ještě stroj s podobným programem a využitím: Design to Knit, stroj Silver Reed. Ve výsledku není rozdíl, Silver Reed stojí 100 tisíc, tedy desetinásobek, software je profesionálnější, ale také mnohem dražší. AYAB umožňuje kreativnější práci, jeho rozhraní je osekané na minimum: základní grafické rozhraní, nahrajete soubor ve formátu .png a stroj plete. Soubor je černobílý, dvoubitový, 40 × 40 pixelů, 40 × 40 jehel. K navrhování dekoru používá Zuzana program GIMP či PIXAKI.
Při navrhování tkanin je pro Zuzanu zásadní práce se strukturou a barvami. Její práce jsou abstraktní s nekonkrétními vzory. Dlouhodobě ji inspiruje herní grafika a komiks. Textil navrhuje jako prostředí – herní, komiksové. Pozadí pro to hlavní – pro život.